Kamenná panna u Kokrd

Lidé se dohadují, co znamená kamenná panna u silnice vedoucí z Rakovníka na obec Lišany.

 

V měnícím se počasí sobotního odpoledne se vydáváme severním směrem od Rakovníka po silnici vedoucí na Lišany u Rakovníka, kde se nachází uměle zasazený přírodní útvar pod lidovým názvem Kamenná panna. Vzhledem k našim dalším poznatkům jsme se vydali také na nedaleké a sousedící místo zvané Kokrdy, údajně místo keltské svatyně. Žádné historické prameny o tomto místu však nic podrobnějšího neuvádějí. Místo nadále zůstává zahaleno tajemstvím, pokud samozřejmě nezmíníme, že na místě se nachází stejnojmenná hájovna a poblíž ní je v lese zbudováno ubytovací zařízení zvané místním názvem Luna. Vratím-li se zpět ke Kamenné panně, jejíž současný stav nás zajímá více, literatura a lidové vyprávění se o ní zmiňují v pověsti o krásné dívce, mnozí archeologové a badatelé pak považují kámen tu za patník nebo jinde za menhir z doby pravěké. Nicméně na mapě je objekt vyznačen jako smírčí kámen. 

 

Smírčí kámen je podle dobových záznamů tichá vzpomínka na tragickou historickou událost, která se k místu váže. Na našem území se vyskytují tisíce těchto kamenů, ale zachovaly se doslova stovky, některé jistě nejsou ještě objeveny, ale mnohé se staly, bohužel jak už tomu velmi často bývá, nebývalým zájmem překupníků, kteří nabízejí fragmenty cizincům a kameny končí často v zahraničí. Dokážeme si vážit těchto kamenů a ochránit je pro budoucí pokolení? Doufejme, že ano. Na našem okrese bylo také proto několik těchto vzácných kamenů umístěno do muzeí či jinak přemístěno na viditelná a bezpečnější místa, jako je tomu například v Okresním muzeu v Rakovníku či v muzeu v Jesenici u Rakovníka. Kamenná panna není typických smírčím kamenem, ale jedná se zcela jistě o torzo, které mohlo vypadat původně jako kříž či vztyčený kámen větší velikosti podlehnuvší erozi. Jaký mělo význam se tedy opravdu můžeme pouze domnívat. Nechejme hovořit historické prameny.

 

Za dávných časů bylo možné potkat v okolí Rakovníka krásnou dívku jedoucí na černém koni. Každý se této jezdkyni raději vyhnul. Byla to totiž panna divoká, bezohledná a velice pyšná. Nebála se zlých skutků a kdoví, ke komu se modlila před spaním. Jednou si vyjela se svou přítelkyní, která měla dobré srdce, směrem k Lišanům. Najednou se před nimi objevil shrbený stařeček, snad tulák nebo žebrák. Ulekl se ztepilých jezdkyň a zůstal nerozhodně stát uprostřed cesty. "Oč, že ho přeskočím!" zavýskla panna na černém koni. "Ne," vykřikla druhá a zakryla si oči. Ale pyšnou jezdkyni již nedokázalo nic zastavit. Pobídla koně a vyděšeného starce přeskočila. Kopyta koně jen o vlas minula stříbrem prokvetlou hlavu. Stařec najednou nevypadal jako obyčejný tulák - zvedl zprohýbanou hůl a zamumlal divná slova. Stalo se nečekané. Zlá panna se proměnila v kámen a jen kamenný náznak dívčího těla zůstal stát při cestě...

 

Kamenná panna stojí při lišanské silnici dodnes. Není příliš vysoká, její nadzemní část dosahuje jednoho metru.

Z popisů a názorů veřejnosti a z veřejných zdrojů se dozvídáme, že Zkamenělá panna mezi Lišany a Rakovníkem jako menhir vůbec nepřipadá. Nejen proto, že je velice nízká. Ale především proto, že se vyskytuje na místě charakteristickém pro tzv. smírčí kříž, a v regionu se smírčí kříže vyskytují v podobných podmínkách - umístěny u cest, které nezměnily místo přinejmenším od 15.století (spojnice mezi obcemi), a i její tvar dosti napovídá tomu, že šlo o kříž u cesty, který přišel o ramena.

Na menhir je rakovnická panna nízká, na smírčí kříž je "tak akorát"…a je třeba si uvědomit, že vidět menhir v každém patníku opravdu věci příliš neposlouží. Pověst, která se k místu váže, sice vypadá, že má předkřesťanské jádro, a je skutečné možné, že se vázala k jinému kameni, který zde už nestojí, anebo který byl přepracován v něco jiného…Kámen, který nyní stojí u silnice Lišany - Rakovník lidskou postavu nepřipomíná, a hlavně by dospělé ženě sahal maximálně kousek nad kolena. Muselo by tedy jít o zkamenělou trpaslici.

 

V knize autorů Václava Vokolka a Jiřího Kuchaře pod názvem Esoterické Čechy, Morava a Slezsko, díl čtvrtý, pojednávající mimo jiné o Rakovnicku a místě zvaném Kokrdy, se ale můžeme dočíst následující hypotézy. Řadou badatelů je považována za menhir, jiným připomíná erozí poškozenou plastiku. Její umístění u dřívější cesty nemusí být původní. Kamenná panna mohla být k cestě přemístěna. Samozřejmě se našla i řada velmi prozaických vysvětlení jako přerostlý patník, zbytek božích muk nebo mezník. Je zde však jedna skutečnost, která všechny úvahy o pravěkém původu potvrzuje. Nedaleko od kamene leží keltská čtyřuhelníková svatyně, zbudovaná někdy kolem 400 let před naším letopočtem. Byla objevena teprve nedávno a to v roce 1976. Vydáme-li se od Kamenné panny lukami proti proudu potoka, narazíme po nějakém půl kilometru cesty na půvabnou hájovnu s názvem Kokrdy a v jejím severním sousedství spatříme v mírném svahu viditelné valy, které mají čtyřuhelníkový tvar. Jak uvádí odborná literatura, jedná se pravděpodobně o typickou keltskou čtyřuhelníkovou svatyni. Je zajímavé, že vždy se poblíž několika nalezených svatyň v Čechách nachází "nějaká" ta plastika nebo spíše její část, což literatura zatím v této spojitosti neuváděla. Přesný popis by pak také padl i na Kamennou pannu. Vzpomeňme například na legendární nález hlavy boha nedaleko nalezené svatyně u Mšeckých Žehrovic. Že by náhoda? Mohlo se tedy v případě Kamenné panny jednat o násilné odstranění z původního posvátného místa a následné vztyčení u cesty. Úcta k tomuto fragmentu přesto přežila v zajímavé lidové pověsti. Zajímavé, že? Místní občané znají pověst o kamenné panně, ale který z nich ví o kelstké svatyni v jižním cípu Olešenského lesa. Zajímavé místo, kde se možná dodnes nachází mohyla s hrobem, které by rozhodně stálo za odborný archeologický výzkum, pánové archeologové, obracím se na Vás..