Pověst o zkamenělé panně

Za dávných časů bylo možné potkat v okolí Rakovníka krásnou dívku jedoucí na černém koni. Každý se této jezdkyni raději vyhnul. Byla to totiž panna divoká, bezohledná a velice pyšná. Nebála se zlých skutků a kdoví, ke komu se modlila před spaním. Jednou si vyjela se svou přítelkyní, která měla dobré srdce, směrem k Lišanům. Najednou se před nimi objevil shrbený stařeček, snad tulák nebo žebrák. Ulekl se ztepilých jezdkyň a zůstal nerozhodně stát uprostřed cesty. "Oč, že ho přeskočím!" zavýskla panna na černém koni. "Ne," vykřikla druhá a zakryla si oči. Ale pyšnou jezdkyni již nedokázalo nic zastavit. Pobídla koně a vyděšeného starce přeskočila. Kopyta koně jen o vlas minula stříbrem prokvetlou hlavu. Stařec najednou nevypadal jako obyčejný tulák - zvedl zprohýbanou hůl a zamumlal divná slova. Stalo se nečekané. Zlá panna se proměnila v kámen a jen kamenný náznak dívčího těla zůstal stát při cestě...

 

Část badatelů považovala kámen za menhir, tedy památku, vztyčenou zde v pravěku. Jiní zase říkali, že jde o smírčí či pamětní kříž se zvětralými a odpadlými rameny. Regionální badatel Jan Renner považoval ve 30. letech Pannu za pomezní kříž na hranici městských a křivoklátských pozemků. Podle jeho názoru přišel kámen ke svému jménu právě díky tomu, že po ztrátě ramen připomíná trochu lidskou postavu. Spor o Kamennou pannu trvá dodnes. Odpůrci hypotézy o zvětralém smírčím kříži poukazují především na citovanou pověst. Ta totiž svou povahou odpovídá spíše typickým menhirovým pověstem, než vyprávěním, která se obvykle pojí ke kamenným křížům. Ve Státním seznamu nemovitých památek je Kamenná panna vedena jako "mezníkový kříž - tzv. kamenná panna, snad ze 17. století."

 

Za zmínku stojí také událost, která zásadně vstoupila do děje. Na počátku 80. let minulého století Kamennou pannu kdosi vykopal a odvezl. Možná se měla stát ozdobou zahrádky; osamělé kameny tak občas končívají. Vzhledem k místní proslulosti kamene však vzbudil tento čin obecné pohoršení a psalo se o něm i v tisku. Neznámý pachatel se polekal a pod rouškou noci kámen vrátil na původní místo. Projevil však přitom neobyčejnou důkladnost a zakopal ho hlouběji, takže v současné době vyčnívá jen necelými sedmdesáti centimetry. Je-li to opravdu menhir, je asi jeden z nejmenších vůbec...

Nedaleko Kamenné panny se nachází ještě jedno místo, opředené pověstí. Jsou to zbytky keltské čtyřúhelníkové svatyně z mladší doby laténské, asi 700 m odsud, na plošině nad údolím Červeného potoka, v poloze zvané Kokrdov. Nestraší tu však keltští druidové, jak byste možná čekali, ale bojovníci z bitvy u Rakovníka, která proběhla roku 1620, nedlouho před bitvou bělohorskou. Poslední zprávy o zdejších strašidlech pocházejí prý ještě z konce 19. století. Roušku tajemství, obklopující Kokrdov i Kamennou pannu by možná pomohl poodhrnout archeologický výzkum, k němuž ani na jednom z těchto míst zatím nedošlo. Jenže u Kamenné panny by se tak jako tak nejspíš nic zajímavého nenašlo; vinou docela nedávné a také důkladné aktivity neznámého kopáče - zahrádkáře. Kdo ví, proč ji vlastně tenkrát vrátil. Možná na něj zapůsobil zmíněný článek, možná něco jiného. O řadě památných kamenů se totiž vypráví, že po odsunu ze svého původního místa nedopřály pachateli činu klid do té doby, než je zase vrátil zpět.

Co z toho plyne? Když už chcete na zahrádku kámen, vyberte si nějaký bez pověsti.

Zdroj, foto: M. Elznic, F. Velinský, Archiv Rakovnicko